Jestli je, co se týče dětí, nějaké kontroverzní téma, pak je to bezpochyby to, kolik volnosti by děti měly mít. Co vše by jim mělo být dovoleno, a kdy je naopak lepší vzít je zkrátka? Zdá se, že v tomto bodě se společnost rozděluje v podstatě na dva extrémy, kdy jeden nechává své potomky růst „jako dříví v lese“, zatímco druhý kontroluje každý jejich krok. O tom, že ani jedno není pro dítě ideální, není sporu. Jak tedy najít ten zlatý střed?
Nejprve si musíme uvědomit, proč děti alespoň nějakou volnost potřebují. I ta je totiž velmi důležitá pro jejich vývoj. Pokud nad nimi budeme neustále stát a nedovolíme jim takříkajíc vybočit z řady, pak se nikdy nenaučí samostatnosti. Vidět to můžeme například v rostoucím počtu dospělých lidí, kteří stále žijí se svými rodiči (i když zde hrají samozřejmě roli i jiné faktory, například prudký růst ceny nemovitostí, kdy si vlastní bydlení zkrátka nemohou dovolit).
Na druhou stranu, pokud jim bude dovoleno dělat si v podstatě cokoliv, pak budou sice velmi samostatné, avšak nenaučí se jednu základní životní pravdu, kterou by měl každý objevit již ve velmi raném věku, že totiž každý čin má své následky, ať už v dobrém či ve zlém. Také se nenaučí smyslu pro povinnost, což je další věc, kterou budou v dospělém věku potřebovat.
Je tedy nutné poskytnout jim tolik volnosti, aby měly prostor udělat chybu a poučit se z ní, aby si mohly samy řešit problémy, které se před nimi objeví, avšak zároveň jim pomoci, když to bude třeba, například když to, co budou muset vyřešit, pro ně bude příliš složité, nebo jim zabránit v něčem, čím by mohly ublížit buď sobě nebo někomu jinému, nebo poškodit cizí majetek.
V podstatě jde tedy o to nalézt jakousi křehkou rovnováhu, což je problém i pro mnoho dospělých lidí v jejich vlastním životě, neřku-li pro rodiče. Pokud si tedy nejste jisti, není od věci se obrátit na odborníka. Ten vám poradí, a to dříve, než bude pozdě.